Opět na cestách

Zdroj: unsplash.com

Jsem na pět týdnů pracovně ve Finsku a jak se dalo čekat, první týden jsem se ke cvičení pořádně ani nedostala. Snad ne že by nebyl čas, ale spíš nebyl plán. Nevím jak to máte vy, ale já jsem nejproduktivnější, když si napíšu na papírek jaké cviky chci trénovat a večer si to pěkně odškrtám. Pokud nemám jasný plán, tak se ani k cvičení často nedostanu. Je tedy čas si na následujících pár týdnů ujasnit, co chci trénovat a pustit se do toho. Chtěla bych si stanovit pár cílů a pokust se jich do Vánoc dosáhnout.

Je tu však jeden problém. Nemám tady žádné vybavení na cvičení. Žádná hrazda (i když mi přijde, že by to měla být povinná výbava do každé domácnosti) ani žádný kettlebell (koukala jsem i pod postel a očividně to také není ještě standardní výbava. Mohla bych zajít do posilovny, jenže platit drahé vstupné jen abych se pověsila na hrazdu se mi opravdu nechce. Holt nebudou žádné shyby ani vis.

Na co se tedy v následujících týdnech zaměřím?

1. Provaz

Je to už víc než 10 let, kdy jsem byla schopná provaz udělat. Nedávno jsem ho zkoušela a nejsem na tom úplně špatně a myslím, že do Vánoc ho určitě natrénuji.

2. Most ze stoje

Most ze stoje, pokud mě má chatrná paměť neklame, jsem nikdy neudělala. Klasický most ze země trénuji celkem často a cítím, že je čas se posunout na další level.

3. Tuck planche

Pokud bych si k Vánocům mohla přát pouze jedinou „věc“, byla by to schopnost udělat tento cvik. Přijde mi, že nemám žádné svaly, které jsou potřeba k tomu, abych zvedla nohy ze země. Ať zatínám cokoliv, nohy jsou pořád na zemi, jako by mi snad ani nepatřily. Uvidíme jestli to zlomím.

4. Dřep na jedné noze "pistole"

Dřep na jedné noze vlastně zvládám, ale není to ukázkové provedení a zatím udělám jen jeden. Mým cílem do Vánoc je udělat 5 výstavních dřepů v kuse na jedné noze.

5. Stoj na předloktí

Posledně, když jsem psala tento plán, byl tam zahrnut stoj na hlavě, který si už můžu odškrtnout. Ještě je trošku nejistý, ale zvládám ho. Posouvám se tedy dál v zbavování se strachu z pozic s hlavou dolů a jdu na stoj na předloktí. Zatím z něj mám strach, jako kdysi ze stoje na hlavě.


To jsou tedy moje plány na cviky, které si nadělím pod stromeček. Snad sem budu moci o Vánocích napsat, že jsem je všechny zvládla, a pochlubit se i s fotkami.

Live better, be better!

"Existuje něco o čem víš, že když pravidelně budeš dělat, zlepší se tvůj život?" Všichni někde v sobě odpověď máme. Někdo si ji vybaví rychle, někdo jiný ji má uloženou hlouběji. Proč však, když podvědomě víme co dělat, aby náš život byl lepší, to vědomě naděláme? Nemáme snad čas na to mít se lépe?

Převzato a upraveno z https://unsplash.com

Mě na úvodní otázku napadly rovnou dvě odpovědi. První z nich je meditace. V minulosti byla meditace spojená s náboženstvím, ale dnes už si získává vlastní prostor. Pravidelné meditace praktikují lidé úspěšní ve všech možných oborech. Aby ne, když meditace pomáhají k zlepšení paměti, vnímaní sebe sama i ke zbavení se stresu a to není zdaleka všechno. Pokud si chcete o tom jak meditovat přečíst pěkný článek, podívejte se na blog Sama Harrise.

Meditace mohou být zejména ze začátku zrádné. Možná během chvilky usnete, nebo naopak nebudete moci zastavit svoji roztěkanou mysl a možná se budete cítit ztraceni. Proto doporučuji si nejprve vyzkoušet vedenou meditaci (guided meditation). Zrovna před týdnem jsem narazila na úžasné stránky, kde si můžete vybrat hudbu a délku meditace a pak už jen zavřít oči, uvolnit se a nechat se vést. Jedná se o web www.calm.com. Také si zde můžete stáhnout aplikaci do mobilu a relaxovat kdekoliv, kde budete chtít. Ohledně stránek calm.com jsem tak nadšená, že tím teď otravuji snad každého a musím se přiznat, že si je často pouštím jako kulisu.

A jak jsem teď já na tom s meditacemi? Už více jak týden se mi daří si každý den najít pár minut, abych si klidně sedla a ztišila svou mysl meditací. Cítím se lépe a to je to teprve začátek. 

Kromě meditací si myslím, že by mi prospělo i běhání. To je ta druhá věc, co mě napadla na úvodní otázku. Nevím proč tak s během zápasím. Když běžím je to fajn, jen najít si na to odpovídající čas mi dělá problémy. S přicházejícím podzimem a brzkou tmou si letos už na znovu zahájení běžecké sezóny šance nedávám. Tak snad příští rok.

Kde se v Budapešti najíst aneb vegan na cestách

Jsem zpět z dovolené! Jsem zrelaxovaná, odpočatá, plná dojmů, pojmů a nápadů. Cílem dovolené se stala krásná Budapešť. První plán byl navštívit Paříž, ale nakonec jsme se rozhodli pro něco bližšího. Kromě klasických památek a návštěvy lázní se náš výlet do Budapešti točil kolem dobrého jídla, které ke správné dovolené prostě patří. Je to už rok, co si s mužem doma denně vaříme a krabičkujeme obědy i večeře, a tak jsem se těšila, že si od vaření trošku odpočinu. Myslím si, že většina lidí si na dovolenou připravuje seznam památek a atrakcí, které chce v daném místě vidět/zažít. Já se však připravovala úplně jinak.  Jediný seznam, který jsem s sebou měla, byl soupis veganských restaurací, které nutně potřebuji navštívit. Zakreslila jsem je všechny do mapy, abychom vždy a všude věděli, kde se nachází nejbližší restaurace. Celkově jsme během 4 dní v Budapešti navštívili 4 restaurace a jednu cukrárnu. O tom, jak jsme si kde pochutnali, si můžete přečíst na následujících řádcích.

Édeni Vegán 

Adresa: Iskola utca 31, Budapešť 1011

Facebook

Hodnocení:  8/10

Restaurace Edeni vegan je jediná restaurace, kterou jsme navštívili v Budě. Nachází se co by kamenem dohodil (a zbytek došel pěšky) od Budínského hradu. Tato restaurace je v podobném stylu jako Rebio restaurace v Brně. Na rozdíl od Rebia si člověk na talíř nedává jídlo sám, ale řekne si obsluze, co si chce dát. Slečna, která obsluhovala v této restauraci, byla super milá a ukázala nám a popsala všechna nabízená jídla. Klasicky jsem se nemohla rozhodnout, co si vybrat, jelikož všechno jídlo vypadalo chutně, a tak jsem si dala od každého trošku. Nejlepší byl jednoznačně seitanový plátek smažený s karamelizovanou cibulkou a čočkovo-fazolová směs. Kromě teplých jídel mají v nabídce i saláty, dorty a smoothie. Celkový dojem byl pozitivní a určitě doporučuji navštívit, pokud budete poblíž.

Napfényes – Bio & Vegetarian Restaurant 

Adresa: Rózsa utca 39, Budapešť 1077

Facebook

Hodnocení: 10/10

Tato restaurace se nachází v centru Pešti a troufám si říct, že její návštěva je pro každého, kdo přijede do Budapešti, povinností. Každý den mají v nabídce polední menu a zároveň i výběr z jídelního lístku. Toužíte-li ochutnat Maďarské speciality ve veganském stylu, zde vám je uvaří v prvotřídní kvalitě. Pokud však nechcete nic paprikového, tak i tak si zde vyberete. Já si dala právě klasiku, plněné papriky, a Honza si dal plněné zapečené palačinky (slané). Opravdu nepřeháním, když napíšu, že to bylo to nejlepší jídlo, které jsme kdy jedli. Servírování jídla bylo perfektní, chutě vyladěné do posledního detailu a porce tak velká, že jsem po zbytek dne neměla hlad. Do této restaurace jsme se vrátili i další den a dali si pro změnu dort, který se opět vyšplhal na první příčku všech dortů, které jsem kdy měla. Jednalo se o veganský čokoládový dort ala Snicers. Nevím jak ho udělali, ale Snicers se může jít klouzat, protože tento dort byl mnohem víc čokoládový, karamelový a oříškový, než všechny Snicers dohromady.

Kozmosz Vegan Restaurant 

Adresa: Hunyadi Square 11, Budapešť 1067

Facebook

Hodnocení: 9.5/10

Kozmos restaurace si získala mé srdce nejen jídlem, ale také super řepovým džusem. Prostředí restaurace je útulné a obsluha opět velice milá. Při první návštěvě jsem si k jídlu dala seitanový burger s houskou s arašídovým máslem = nebe v puse a Honza si dal maďarskou specialitu. Okouzleni atmosférou i jídlem jsme museli navštívit Kozmosz ještě jednou a ochutnat palačinkový dort s mákem, meruňkovou marmeládou a čokoládovou polevou. Opět jsem se olizovala až za ušima. Plný počet bodů jsem restauraci nedala jen proto, že poslední den, kdy jsem vyhladovělá z lázní běžela přes město právě sem na jídlo, měli úplně obsazeno a tím mi zlomili srdce.

Vega City 

Adresa: Múzeum körút 23/25, Budapešť

Facebook

Hodnocení: -

Vega City je jídelnový typ restaurace podobně jako Edéni Vegán. Hodnotit zde nemůžu, protože jsme pouze do restaurace nakoukli a nic si nedali. Jídlo vypadalo moc dobře, ale fronta byla extrémně dlouhá a my ani neměli hlad. Při příští příležitosti sem určitě zajdu.

Édes Élet Vegan Confectionery

Adresa: Pannónia u. 3, Budapešť, 1133

Facebook

Hodnocení: 2/10

Na závěr se dostáváme k jediné špatné zkušenosti s jídlem z celého výletu. Edes Elet Vegan je cukrárna nacházející se v Pešti poblíž Margaretina ostrova. Zákusky vypadaly na pohled dobře, ale chuťově byly spíš napodobeniny klasických cukrárenských zákusků a to extrémně sladké. Asi jsem už zmlsaná, ale od dezertu očekávám symfonii různých prolínajících se chutí a ne jen extrémní pocit sladkosti, který musím ihned zapít. Obsluha zde byla otrávená a prostředí cukrárny mě nenadchlo. Možná měli jen špatný den a já si vybrala špatný dort, ale druhou šanci jsme jim tentokrát nedali.

Na více restaurací nám již nezbyl čas ani prostor v bříšku. I tak jsme si z Budapešti odvezli odpočatou hlavu a spokojené pupky. Maďaři opravdu vědí, jak dobře uvařit.

Chcete se cítit svobodně? Zahoďte boty!

Moc ráda se procházím a poslední dobou si to užívám ještě víc něž kdykoliv před tím. Umím chodit hodně rychle, protože jsem v minulosti brala chůzi pouze jako ztrátu času. Žila jsem na malém městě, kde jsem každý den hodně chodila a abych ušetřila čas, tak jsem se v podstatě zdokonalovala neustále v rychlochůzi. S oblibou říkám, že chodím rychleji než běhám, což už pravda není, jelikož jsem začala trénovat i běh a v současnosti jsou rychlosti celkem vyrovnané.

K čemu jsem se dnes chtěla dostat je, že chůze už pro mě není jen prostředek k dostání se z bodu A do bodu B. Chůze je pro mě čas, který mám jen pro sebe. Teda alespoň většinou, pokud nepotkám někoho známého. Kdyby to bylo možné, chodila bych všude bosky, ale po městských chodnících to není úplně ideální a těch pár travnatých míst ve městě je vyhrazeno pouze pejskům. Proto jsem si před pár lety pořídila prstové boty, které můžete vidět na obrázku. Chůze v nich není stejná jako na boso, ale je to hodně blízko.

Ať už při procházce v prstových botách po městě nebo na boso po lese, vždy si užívám pozorování vlastního těla při chůzi. Chodidla jsou nejdůmyslněji "sestrojená" část lidského těla, která obsahuje čtvrtinu všech kostí a také velké množství svalů. Jak to, že když cvičíme všechny svaly na těle, tak na ty na chodidlech zapomínáme? Vždyť díky nim chodíme vzpřímeně, vyrovnáváme celé tělo, běháme a děláme vlastně úplně všechno. Zkuste si občas zout ty módní boty, které jsou navrhnuty pro čtyřprstá chodidla, a projděte se bosky. Je to krásný svobodný pocit. Pokud se budete soustředit pocítíte, jak se jednotlivé svaly na chodidle musí zapojovat a jak vám prsty pomáhají udržovat rovnováhu. Vyzkoušejte, jaké to je chodit po různých površích a vnímejte jaký z toho máte pocit. Třeba se vám stejně jako mně zalíbí bosé chození a pocítíte blahodárné účinky, které mu jsou přisuzovány.

Benefity chození bosky:

1. Budete chodit lehčeji

2. Budete se méně hrbit a celkově si zlepšíte držení těla

3. Posílíte svaly na chodidlech, což je nejlepší prevence proti zhroucení klenby a vbočených palců

4. Uvolníte se

5. A hlavně se podíváte na svět jinýma očima. Bude se nacházet v daný okamžik pouze v přítomnosti, bdělí a spojení s okolním světem. A pocítíte svobodu a lehkost bytí. Zkuste to.

Ideální dovolená = jóga, relax, meditace

Právě jsem se vrátila ze své již druhé letošní dovolené. Jestli si vzpomínáte, moje první dovolená nebyla tak zcela relaxační, jelikož jsme se s mužem rozhodli ujít 150 km v těch největších vedrech, bez pořádných bot a aby toho nebylo málo, na první den jsme si naplánovali úsek dlouhý 50 km. Jak to celé dopadlo si můžete přečíst zde.

Moje druhá dovolená se nesla v duchu jógy a meditací. Byla jsem na prodlouženém víkendu v Resortu Svatá Kateřina. Čtyři dny jsem strávila cvičením jógy, meditacemi a relaxací v sauně. Musím se přiznat, že miluji finskou saunu. Tato láska vznikla "nečekaně" ve Finsku, kde jsem v rámci svého ubytování měla hned naproti pokoji saunu, která byla každý večer volně k dispozici. Asi si dokážete představit, že jsem tam byla doslova pečená, vařená. V Kateřinském resortu je u sauny kromě sprchy i ochlazovací bazének a musím říct, že pocit po 15-ti minutách v 95°C a schlazení v bazénku s 6°C vodou je prostě neuvěřitelný. V Brně jsem v sauně ještě nebyla, ale moc ráda bych začala chodit. Pokud máte s nějakou saunou v Brně dobré zkušenosti napište mi do komentářů tipy, ať vím kam zajít.

Nebyla jsem však na saunovém pobytu, jak by se teď mohlo zdát, ale na jógovém, a tak bych mohla napsat i něco málo o józe. Cvičení bylo 2x denně a každá hodina byla jedinečná. Při některých jsem se zapotila a naopak u flow jógy jsem si krásně odpočinula. Několikrát jsme cvičili i venku, což byl krásný zážitek, ale závěrečná meditace byla extra náročná. Ono se snadno řekne, ať člověk nechá mysl opustit tělo, ale pokud vám po pravé noze leze 10 mravenců, po levé leze něco většího než mravenec, ale bojíte se na to podívat a k tomu vám ještě do oka nalétává vosa, je těžké se od těla oprostit. Mohla jsem mravence i tu obludu na levé noze setřást, ale přišlo mi, že se nikdo jiný kromě mě nehýbe a tak jsem zatla zuby a řekla si, že nebudu slečinka a vydržím to. Nejvtipnější bylo, když jsme na konci zjistili, že všichni během meditace také přemýšleli, jestli ty mravence setřást nebo ne a nikdo se nedokázal úplně uvolnit.

Jestli čtete tento blog, tak jistě víte, že jsem se naučila pozici vrány. Moc jsem se těšila, až si ji budu moct někde zacvičit, ale ani v jedné hodině jógy jsme se k ní nedostali. No nevadí. Objevila jsem ovšem novou pozici, která má shodou okolností také pojmenování po zástupci z ptačí říše, a tou je páv (Majůra ásana). Stejně, jako jsem nechápala, jak je možné udělat vránu, teď koukám na páva. Jak asi tušíte, je páv mou novou posedlostí a budu ho prostě trénovat, dokud ho nezdolám.

Jediné zklamání během pobytu pro mě bylo jídlo. V resortu jsem byla již před dvěma lety a stejně jako tenkrát jsem si i letos objednala jogínskou stravu. Netušila jsem však, že pravděpodobně vyměnili kuchaře a z úžasného a zdravého jídla, které bylo v jídelníčku před dvěma lety, se letos stal špatný vtip. Byla vidět snaha o originální jídlo, ale kuchař k bezmasému vaření neměl cit a dochucování a kombinace chutí byly prapodivné. Chuťově však nejsem vybíravá a tak jsem vše poctivě snědla (až na nedopečenou pizzu). Větší zklamání bylo extrémně nízké množství zeleniny a ovoce, které se dohromady za celý den ani nepřiblížilo k doporučené hranici 400g na osobu. Na to, že jsem zvyklá takové množství sníst v rámci první snídaně, jsem po těch pár dnech měla absťák po ovoci i zelenině.

Celkově jsem si však pobyt užila, načerpala energii a krásně zrelaxovala. Určitě bych se chtěla do resortu ještě v budoucnu vrátit, ale doufám, že kuchaře opět vymění, nebo se naučí připravovat dobré a zdravé jídlo.

Jak si cvičím II.

Mám ze sebe radost, jelikož se stále držím svého plánu. Po těch pár měsících, co jsem si vybrala za cíl zdokonalení se v pohybu a ovládání svého těla, jsem si vybudovala na cvičení slušný návyk. Jak se říká, člověk musí určitou akci pravidelně provést alespoň 20x, čímž se z ní stane návyk a není nutné na další opakování vynakládat tolik síly vůle. Cvičení se více méně pravidelně (občas spíš méně než více) věnuji několik let, ale v minulosti jsem si dávala za cíl mít takovou a takovou postavu. Chtěla jsem pár centimetrů ubrat kolem boků, trošku kolem stehen. Však to znáte. Tyto cíle mě ale nedokázali udržet na cestě. Teď je mým hlavním dlouhodobým cílem udělat shyb a stojku a cvičebního plánu se držím jako klíště.

Jak jsem psala minule, začala jsem si vést domácí tréninkový deníček a přemýšlím, že si ho začnu psát i sem na blog. V mé oblíbené knížce Vegan v kondici autor Brendan Brazier doporučuje si s tréninkovým deníčkem vést i jídelní deníček. Zatím mi to přijde jako spousta práce, ale třeba jednou seberu sílu a začnu i s tím. Psát si, co člověk sní, společně s tréninkovým deníčkem, může dobře pomoci k vyhledání, potravin dobrých pro výkon a regeneraci. Po určitých potravinách tělo dokáže lépe a rychleji zregenerovat, ale bohužel se nedá použít žádný univerzální plán, jelikož tělo každého je jedinečné. K optimalizaci je tedy nutné si vést i jídelní deníček. To, že Brendan nepíše nesmysly jsem si ověřila, když jsem si po tréninku začala pravidelně připravovat jeho regenerační drink. Když tento drink pravidelně piji, moje tělo je hned druhý den nachystané na další tréninkový nášup. Když jsem ale z lenosti s jeho přípravou přestala, trvalo mi někdy i tři dny dobře zregenerovat. V některém z příštích článků se podělím o svoji lehce vylepšenou verzi regeneračního drinku. 

Na závěr tedy konečně ke cvičení a k mému úspěch tohoto týdne. Konečně zvládnu pozici vrány (Kákásana). Juchů! Tato pozice je spojena s rozvojem koncentrace a také s posílením ramen, loktů, zápěstí, břicha a zad. Pokud nevíte, jak s vránou začít, tak doporučuji následující video. Adrien je jedna z mých nejoblíbenějších jóga trenérek a pokud budete mít náladu, doporučuji vyzkoušet i její další videa.

V ostatních dovednostech se žádný milník nekonal a tak stále pokračuji s tréninkem stoje na hlavě, stojky a shybů a když není extrémní vedro, tak chodím stále na venkovní hřiště.

O starých cílech a nových cestách

Jsou to již dva týdny, co jsem zde na blogu naposled shrnula své cvičební pokroky. Za ty poslední týdny se ovšem nejednalo o žádné převrtané pokrokry, ale spíš bych svůj progres popsala jako úkroky stranou až přešlapování na místě. Cíle týkajicí se shybů, stoji na hlavě a vrány mám pořad ve své hlavě i srdci. Cesta za nimi je však mnohem klikatější, než se naprvní pohled zdálo.

Pokud se nacházíte v naší krásné zemi, určitě vám neunikly závratné teploty, které tu panovaly. Byla jsem i ráda, že doma nemáme teploměr, protože bych asi psychicky nezvládla pohled na teplotu uvnitř našeho panelového bytu. Mělo to vlastně jednu výhodu, mohla jsem si cvičit hot jógu v pohodlí vlastního obýváku a nemusela za ní draze platit ve fitku. Vysoké teploty mě nakonec přiměly pozměnit cvičební program, jelikož hot jóga ani hot posilování a natož hot kettlebell se každý den cvičit nedají. Začala jsem tedy chodit večer s manželem, když poklesly teploty, na venkovní workoutové hřiště, které nám město postavilo téměř za barákem. 

Na hřišti jsem se většinou věnovala posilování horní poloviny těla. Každý trénink jsem udělala sérii shybů s dopomocí, tricepsové kliky na bradlech, a přítahy z lehu k nízké hrazdě. Pak jsem trénovala přípravu na jednonožní dřep a zkoušela různá cvičení na rovnováhu. Nakonec jsem posledních pár minut zkoušela hvězdu a stojku. Moc se těším až si sem budu moc napsat, že jsem hvězdu i stojku zvládla, ale tato chvíle ještě nenastala. Doufám však, že se blíží. 

Na cvičení na hřišti si k dnešnímu dni zakládám notýsek, do kterého si budu psát tréninkový plán. Takovéto notýsky máme na kettlebellu a musím říst, že je velice motivující si sešitem zalistovat a prohlédnout si svoji cestu. Občas zapomínám, kde jsem začínala a mám spíš tendence se srovnávat se vzdáleným ideálem, ke kterému mám opravdu velice daleko. Pak mám chuť se na cvičení vykašlat, jelikož nevidím žádné zlepšení. V notýsku mám ale modře na bílém, kde jsem byla před půl rokem a kde jsem teď. A to mě motivuje jít každý den znovu cvičit a prozkoumávat možnosti svého těla. 

Vedete si tréninkové deníčky? A jak jste zvládali cvičení během posledních extrémně teplých týdnů?

Jak se mlýnek na maso dostal na veganský blog aneb datlová pasta pro dobrodruhy

Věřte nebo ne, ale i vegan si může užít pěknou zábavu s mlýnkem na maso. Ještě něž si začnete vymýšlet, jaká asi zvířátka jsem mlela, tak vás musím ujistit, že žádný tvor nebyl zraněn.

Mlýnek na maso jsme doma měli už od dob, kam sahá má paměť. Byl celou dobu pěkně složen ve své krabičce a o svém využití pouze snil. Snad jedině kvůli své kráse nebyl nikdy vyhozen, nebo možná kvůli tomu, že se nikomu nechtělo ho odnést do sběru. Před pár týdny jsem mamku poprosila, jestli by my ten mlýnek nepůjčila. Dokážete si asi představit, jak se tvářila, když ji její veganská dcera poprosila o mlýnek na maso. Já s ním samozřejmě měla jiné úmysly než si mamka představovala. V mlýnku jsem si chtěla umlet datle na datlovou pastu.

Včera jsem sebrala veškerou odvahu a dala se do práce. Sestavování mlýnku (bez návodu) bylo celkem pěkné logické puzzle. Musím se pochválit, že jsem všechny součástky dala do mlýnku ve správném pořadí a zdolala tak první metu na cestě k datlové pastě (+2 body inteligence). Pak na řadu přišlo samotné mletí. Sušené datle jsem s vervou rvala do mlýnku a zároveň točila klikou s veškerou sílou své paže (+5 bodů síly) a pasta nikde. Nenechala jsem se odradit a rvala a točila dál a dál (+ 10 bodů síly). K mé veškeré radosti datlová pasta začala po chvilce z mlýnku lézt. Hurá! Mlela jsem dál až do vyčerpání, což ve skutečnosti přišlo velice rychle (-10 bodů energie). 

Vzniklá datlová pasta však byla velice tuhá, tak jsem ji ještě rozmixovala s vodou do požadované konzistence. Možná si říkáte, proč jsem datle s vodou rovnou nemixovala v mixéru, ale podstupovala tuto celou proceduru s mlýnkem. Popravdě si myslím, že by mixér nezvládl vytvořit takto jemnou pastu, ale až budu mít opět dobrodružnou náladu, tak si svoji hypotézu ještě ověřím. 

Závěrem pár poznámek pro dobrodruhy k tvorbě datlové pasty:

1. Datlovou pastu ze sušených datlí lze vytvořit mlýnkem na maso.
2. Na konci mletí přidejte do mlýnku pár hrstí mandlí, které mlýnek pročistí od datlí.
3. Od mandlí mlýnek už musíte očistit sami.
4. Vzniklá pasta je extra tuhá a pokud z ní budete chtít dělat kuličky, doporučuji ji rozmixovat s trochou vody.
5. Celý proces je fyzicky i psychicky náročný a pokud máte možnost datlovou pastu koupit, tak si ji kupte.
6. Pokud však máte dost času, dobrodružnou náladu a čistý mlýnek na maso, který touží po nějaké akci, pusťte se s chutí do mletí datlí.

Kešu-kokosové energetické kuličky

Ve dnech, kdy chodím na trénink, si do práce vždy chystám svačinu, abych pak na tréninku nešilhala hlady a třeba ten kettlebell nehodila někomu na nohu. Nejčastěji si dávám banány a oříšky a nebo právě energetické kuličky. O dobré kuličky jsem se snažila již hodně krát a dnes vám díky této dlouhé a strastiplné cestě plné dobrých, ale ne úžasných kuliček, můžu představit TY jedinečné koule nabité energií. V receptu používám datlovou pastu, která se dá koupit v orientálních obchodech (já ji kupuji v arabské večerce) nebo se dá vyrobit rozmixováním datlí s trochou vody. 

Ingredience:

40g kešu oříšků
190g datlové pasty
100g strouhaného kokosu
10g holandského kakaa
10g konopného proteinu

Postup:

1. Kešu oříšky nasekejte na drobné kousky.
2. Všechny ingredience smíchejte dohromady a ručně důkladně propracujte.
3. Z výsledné směsi můžete dělat kuličky, nebo ji důkladně vtlačte do hranaté misky s plochým dnem, nechte odpočinout v lednici a poté nakrájejte na jednotlivé tyčky.

Dobrou chuť!

Výročí svatby

Včera jsme s Honzou oslavili první výročí naší svatby. Pamatuji si, že před rokem bylo velice podobné počasí, ale nám to vůbec nevadilo. Svatbu jsme měli v přírodě ve mlýně a byla to ta nejlepší párty, na které jsem kdy byla. Hned bych si celý den zopakovala.

Rok nám utekl jako voda a máme tu výročí. Juchů! Říkala jsem si, že by bylo pěkné dodržet takovou tu tradici, kdy se každý rok slaví určitá svatba (bavlněná, papírová, kožená) a podle toho se dávají dárky. Samozřejmě jsem se nikam nepodívala, jaké že to je to první výročí a vymyslela jsem, že to je určitě papírové. Má to svoji logiku. Nadšeně jsem tedy Honzovi řekla, že slavíme papírovou svatbu a bylo by pěkné si vyměnit papírové dárky. Ne, opravdu jsem neměla na mysli peníze. Až potom co jsme se vzájemně obdarovali knížkami, které vám v tomto článku chci ukázat, jsem zjistila, že první výročí je bavlněné. Holt nebudou nové kapesníky ani utěrky. Papírové je až výročí druhé a tak se za rok znovu můžu těšit na nějakou pěknou knížku.

Čím jsme se tedy obdarovali? Já jsem dostala kuchařku Tajemství syrové stravy od Secret of raw. Je plná super receptů od polévek, salátů, hlavních chodů až po dezerty. Při jejím listováním jsem usoudila, že opravdu nutně potřebuji sušičku a  spiralizér by se také hodil. Takže původní plán, koupit si k vánocům tablet, padá a bude se šetřit na dobrou sušičku. Loni jsem tablet oželela kvůli mixéru, tak soudím, že ho vlastně asi ani nepotřebuji.

Honzovi jsem dala knížku Nahý bojovník od Pavla Tsatsoulina, která se zabývá budování síly. Pavel Tsatsouline je ruský odborník na sílu a bývalý instruktor speciálních jednotek. Knížku jsem zatím lehce prolistovala, tak vám o ní napíšu více, až si ji pročtu.

Co teď zrovna čtete vy? A čtete rádi o sportu?

Neskutečná inspirace aneb co mě dnes dostalo do kolen

Včerejší den se zapsal do historie! Vegan Scott Jurek včera dokončil slavnou Appalachian trail měřící 3540 km v novém rekordu 46 dní 8 hodin a 7 minut. Průměrně tedy musel uběhnout každý den přibližně 75 km bez jediného dne odpočinku. Tento výkon si rozhodně zaslouží obdiv a mě osobně dostal do kolen. Zítra asi opět opráším běžecké boty a na počest tomuto výkonu si dám pár kilometrů.

Scott Jurek je jedním z lidí, kteří mě inspirují na mé cestě. Pokud rádi běháte nebo alespoň rádi o běhání čtete (tak jako já), doporučuji vám přečíst si knížku Jez a běhej, kterou Scott napsal. Varuji vás ale, že tato knížka může způsobit, že začnete běhat a najdete v běhu potěšení. Kromě příběhu o tom, jak se k běhání dostal, jsou v knize i výborné veganské recepty.

Zdroj: http://blog.scottjurek.com/

 Zde se můžete podívat na mapu, kudy běžel (mapa).

Zdroj: http://www.runnersworld.com/

Cizrna s brokolicí a deseti stroužky česneku

Cizrna, brokolice i česnek patří mezi mé nejoblíbenější potraviny, což je jedním z důvodů, proč se toto jídlo s železnou pravidelností ocitá na mém jídelníčku. Druhým důvodem je jeho velice jednoduchá a tím myslím opravdu velice jednoduchá příprava. Jak sami v receptu níže uvidíte, stačí jen dát všechny ingredience do zapékací mísy a více méně počkat na výsledek. Osvědčilo se mi dělat k tomuto jídlu jako přílohu basmati rýži, ale díky cizrně se s přílohou ani nemusíte dělat a stejně se dobře najíte.

Na 4 porce

Ingredience:

850g uvařené cizrny (což je cca 280g suché cizrny nebo 3 plechovky cizrny)

1 velká brokolice

10 stroužků česneku

2 lžíce olivového oleje

2 lžíce oregana

1 lžíce citronové kůry

1 hrnek zeleninového vývaru

1 lžička soli

pepř

Postup:

1. Zapněte troubu a nechte ji předehřívat na 200°C.

2. Brokolici opláchněte a nakrájejte na jednotlivé růžičky. Pokud není stonek brokolice zdřevnatělý, tak ho také nakrájejte na cca 1cm kostičky a přidejte k růžičkám.

3. Česnek nakrájejte na plátky, nebo jednotlivé stroužky pouze rozmáčkněte plochou stranou nože.

4. Zapékací mísu vymažte olejem. Nasypte do ní uvařenou cizrnu, brokolici a česnek. Přidejte lžíci oleje, oregano, citronovou kůru, sůl, pepř a důkladně vše promíchejte.

5. Zapékací mísu přiklopte a pečte přibližně 20 minut.

6. Po 20ti minutách zapékací mísu vyndejte, znovu promíchejte a přilijte hrnek zeleninového vývaru.

7. Vraťte mísu zpět do trouby a pečte ještě 20 minut nebo dokud brokolice nezačne hnědnout.

Dobrou chuť!

Jak si cvičím

Od slavného výletu po naší krásné zemi, o kterém jsem psala zde, jsem cvičení trošku zanedbávala. Jak jste si možná přečetli, mé palce výlet nezvládly a rozhodly se zbavit nehtů, takže letní sandálky letos neunosím, jelikož pohled na mé nohy by leckoho zbavil příčetnosti. Ještě k tomu ty palce bolely tak, že jsem se sotva ploužila. Nic méně můj cvičební plán, který mám tak chytře umístěný, že kolem něj denně x krát projdu, mě rozhodně nenechal chladnou a donutil mě alespoň trochu cvičit. Můžu se tedy pochlubit s malým pokrokem. Vezměme to však popořádku.

Shyb

Dělám denně 5 shybů s nadhmatem a 2 s podhmatem s tím, že začínám na bedně, takže mám hrazdu jen pár cm nad hlavou. U nadhmatu se nic výrazně nezlepšilo, ale s podhmatem zvládnu udělat shyb z nižší bedny a myslím, že za pár dní bych ho zvládla i ze země. Juchů!

Stoj na hlavě

O stoj na hlavě se pokouším alespoň 3x denně. Nyní ho dokážu udělat v pohodě u stěny a s pokrčenýma nohama i bez stěny. Budu tedy trénovat už jen bez stěny a snad brzo budu moct přejít k trénování stojky.

Vrána

Zde pořád bojuji. Je to pomalinku lepší, ale ve vráně vydržím zatím jen vteřinku. Pokračuji tedy v plánu trénovat vránu 5x denně. Už se moc těším, až ji jednou pokořím.

Pokračuji také v dřepovací výzvě, o které jsem psala zde. V dřepu se nyní cítím pohodlněji, takže výzva plní svůj účel. Opravdu se pro mě z dřepu stala odpočinková pozice, i když jsem ze začátku tomu moc nevěřila.

Kromě tohoto plánu chodím stále 2x týdně na kettlebell a také doma zkouším jiné cviky, ale ne systematicky. Dneska jsem například po asi 15ti letech udělala hvězdu. Nebyla vůbec povedená. Byla celá nakřivo, ale překonala jsem ten strach a pokusila se o ni a to považuji za největší úspěch dnešního dne. Nic světoborného, ale bude se mi s tím pocitem dobře usínat.

A jak vy překonáváte své limity? Zkoušíte nové věci? 

Levandulová zmrzlina

V posledních dnech se venkovní teplota přehoupla přes pomyslnou hranici únosnosti a jediné na co jsem dokázala myslet byla zmrzlina. Chladivá, sladká, krémová zmrzlina. Od mamky jsem o víkendu dostala čerstvou levanduli a tak jsem se rozhodla lehce zaexperimentovat a vyzkoušet domácí veganskou levandulovou zmrzku. Experiment dopadl výborně a tak se s receptem můžu pochlubit i vám. .

Na 3 velké porce

Ingredience:

1 plechovka kokosového mléka

1-2 lžíce čerstvých levandulových květů

2 banány

Postup:

1. Do hrnce nalijte kokosové mléko, přidejte levandulové květy a přiveďte k varu. Jakmile kokosové mléko začne vřít, sejměte hrnec ze sporáku a nechte vychladnout na pokojovou teplotu.

2. Vychladlé kokosovo-levandulové mléko přeceďte pomocí jemného sítka, abyste se zbavili levandulových květů, a dejte ho do mrazáku, kde ho ponechte svému osudu ideálně přes noc.

3. Oloupejte banány a nakrájejte na 2cm kousky a také je dejte do mrazáku.

4. Druhý den nechte zmražené kokosové mléko i banány lehce povolit při pokojové teplotě, poté kokosové mléko nasekejte a společně se zmraženými banány dejte do mixéru a mixujte dokud vznikající zmrzlina nezíská hladkou konzistenci. Doporučuji použít opravdu kvalitní mixér, který si poradí i se zmraženými surovinami a zmrzlinu umixuje dřív, než se rozpustí. Pokud by se vám však zmrzka rozpustila, nezoufejte. Můžete ji dát opět do mrazáku a za občasného prošlehání nechat ztuhnout do požadované konzistence.

Dobrou chuť!

Co jsem se naučila za pochodu

Je čas dovolených. Každý se teď právě těší na tu svou nebo si už někde užívá. Loni jsme poprvé s manželem vyzkoušeli zájezd od cestovky. Byli jsme na Djerbe na svatební cestě. Po tom shonu kolem svatby jsme si těch pár dní válení u moře a bazénu užili, ale shodli jsme se, že tento typ dovolené není pro nás. Letos jsme tedy přemýšleli nad jiným typem dovolené a nakonec jsme se rozhodli uskutečnit náš dlouhodobý plán. Tímto plánem bylo podniknout cestu z Pardubic do Brna.

 Dohodli jsme se, že cestu podnikneme na začátku července a vše poctivě naplánovali. Teda až na počasí. Dát si pochod v takovém vedru je opravdu zážitek, ale nebudu ještě předbíhat. Na první den pochodu jsme si naplánovali něco kolem 50km. Vzdálenost to není extrémně dlouhá, ale jaksi jsme zapomněli vzít v potaz, že na zádech budeme mít x kilové batohy. Aby jsme stihli dojít na první místo na naší trase, vyráželi jsme ve 4:10 ráno. Jakmile vyšlo slunce, zapůsobila teplota i těžký batoh na nohy a začaly se tvořit puchýře. Statečně jsme šli dál a dál. Vedro bylo čím dál tím víc úmornější a pauzy na odpočinek častější. Nakonec jsme věděli, že do cíle nedorazíme. Asi 7 km před plánovaným cílem jsme zakempovali v lese a překontrolovali ztráty. Prsty na nohou drželi všechny, ale puchýře přes celou plosku chodidel a slézající nehty na palcích nás přesvědčili, že to tentokrát do Brna nezvládneme. Asi by jsme to dali, ale za jakou cenu. Druhý den jsme se tedy přemístili do blízkého města šnečí chůzí a jeli domů.

Snídaně - ovesné vločky s čerstvě natrhanými borůvkami

Nohy se postupně uzdravují, ale já se asi budu muset rozloučit s nehty na palcích. Přesto, že jsme nedosáhli plánovaného cíle, hodnotím náš výlet pozitivně. Naučila jsem se spoustu nových věcí a příští pokus, až se nohy dají dopořádku, dopadne určitě lépe.

Nejdůležitější postřehy z cesty aneb, co příště udělat lépe a co se nám povedlo:

1. Kvalitní obuv a ponožky - to už asi nikoho nepřekvapí, ale je opravdu dobré zvážit v jaké obuvi vyrazíte. Nezapomeňte, že pokud budete mít batoh, mohou boty, které standardně nosíte, způsobit nestandardní zničení nohou.
2. Trekingové hole - při dlouhých pochodech jsou neocenitelnou pomůckou, ale nezapomeňte si přibalit k nim náhradní botičky.
3. Plán cesty - mít s sebou mapu je základ. Je také velice dobré si do mapy nakreslit místa, kde se dá sehnat jídlo a voda, a předem si vytipovat dobrá místa na přespání.
4. Jídlo - pokud se budete pohybovat po naší krásné krajině, projdete spoustou vesnic, a tak není většinou nutné nést víc jídla než na jeden den.
5. Vzdálenost - plánujte vzdálenost ne jen podle toho, kolik zvládnete běžně ujít, ale úměrně ji zkraťte podle toho, jak těžký batoh ponesete.
6. Zavírací špendlíky - nutnost! Bez nich raději ani nikam nechoďte.
7. Bomba na vaření - rozdělávat oheň je náročné a na většině míst zakázané. Na vaření je tedy úplně nejlepší si koupit plynovou bombu a vařič. 

Můj fitness plán

Mít plán je důležité! Bez plánu jsou vaše cíle pouhé sny. Já si tento týden našla chvilku času a zamyslela se, čeho bych cvičením chtěla dosáhnout. Všechny cíle jsem sepsala a nakreslila na velký papír a k nim si poznamenala i plán, jak se k nim přiblížit. Když mám den, kdy se mi opravdu nechce nic dělat a nejraději bych s čokoládovou zmrzlinou zalezla do postele, stačí se podívat na sepsané cíle a lenost ze mne ihned spadne, protože těch svých cílů chci bytostně dosáhnout a nic mě nezastaví.

Mým aktuálním fitness cílem není konkrétní číslo na váze, ani ideální míry a ani určitá velikost oblečení. Dokonce to nejsou ani buchtičky na břiše, i když se přiznám, že často kontroluji, jestli se náhodou neukážou, ale zatím jsou mrchy schované. Jaký cíl to tedy je? Je to několik cviků, které bych se chtěla naučit a umět je provádět kontrolovaně se správnou technikou. Ty aktuální, na kterých  pracuji najdete níže i s mým současným plánem.

1. Shyby (pull ups, chin up)

Udělat shyb je už dost dlouho můj sen, ale cíleně jsem na něj ještě netrénovala. V mým plánu mám teď denně udělat 5x shyb z bedny s nadhmatem a 2x shyb z bedny s podhmatem. Nezačínám shyb úplně z visu, protože bych se přitáhla asi jen 10 cm, ale začínám, že stojím na bedně a hrazdu mám jen kousek nad hlavou. Až tyto shyby zvládnu najdu si menší bednu a budu pokračovat, dokud shyb neudělám z visu. Neskutečně se těším až oslavím první shyb. Bude to možná i větší oslava než oslava narozenin.

2. Vrána (Bakasana)

Vrána je jógová pozice na procvičení rovnováhy a je dobrá jako startovací pozice pro trénink dalších, náročnějších rovnovážných pozic. Abych byla schopná udělat krásnou vránu, snažím se ji každý den alespoň 5x trénovat. Zatím se mi daří vydržet ve vráně asi tak sekundu, ale to se určitě zlepší.

3. Stoj na hlavě

Stoj na hlavě trénuji jako takový předstupeň před stojkou. Zvykám si postupně na to, jaké to je být hlavou dolů a jé svaly je nutné zapojit. Zatím mám v plánu dělat jen 3x stoj na hlavě o stěnu každý den. Až získám trochu jistoty, budu ho zkoušet bez stěny.

 

To jsou prozatím všechny cíle, na kterých zrovna pracuji. Jak se budu zlepšovat, alespoň doufám, budu cíle posouvat dál a také přidávat nové. 

Lídl food challenge - Ovocné pohárky

Lídl na měsíc červen vyhlásil pro blogery a blogerky Food challenge. Pravidla byla jednoduchá, vyžadovala pouze použití tří surovin a to vanilkových sušenek Tastino, čokolády na vaření a sezonního ovoce. Když jsem zjistila, že sušenky i čokoláda neobsahují žádné živočišné suroviny a tudíž jsou veganské, pevně jsem se rozhodla se zúčastnit. Recept, který jsem vymyslela najdete o pár řádků níže. Jedná se o ovocné pohárky s velice lehkým a nadýchaným kokosovým krémem a čokoládovou pěnou. Myslím si, že tento dezert díky své příjemné sladkosti, lehkosti a čokoládovitosti je ideálním právě v letních měsících, jako sladká tečka po dobrém obědu.

Na 3 pohárky.

Ingredience:
Spodní vrstva
60 g Tastino Petit Beurre Sušenek vanilkových
60 g FinCarré Čokolády na vaření
120 ml ovesné smetany

Střední vrstva
1 plechovka vychlazené kokosové smetany (nebo kokosového mléka)

Vrchní vrstva
340 g jahod
80 g třtinového cukru


Postup:
Spodní vrstva
1. Sušenky rozdrťte/rozemelte na jemno. Doporučuji sušenky dát do zavíracího sáčku (zip-lock) a pomocí válečku rozdrtit.
2. Čokoládu rozpusťte ve vodní lázni. Do velké mísy nalijte smetanu, rozpuštěnou čokoládu a vyšlehejte do lehce pěnové konzistence. Přisypte rozdrcené sušenky a jemně vmíchejte do pěny.

Střední vrstva
1. Plechovku s kokosovou smetanou nechte několik hodin v lednici, aby kokosová vrstva mohla ztuhnout a oddělit se od vody. Kokosový podíl se usadí v horní části plechovky, proto až budete plechovku otvírat, otočte ji dnem vzhůru, otevřete a vodu slijte.
2. Kokosový krém, který zůstal v plechovce, vyklopte do čisté mísy. Šlehejte jej dokud nezískáte tuhý krém a nechte ho chvilku ztuhnout v ledničce.

Vrchní vrstva
1. Jahody nakrájejte na menší kostičky
2. V hrnci promíchejte 2/3 nakrájených jahod s cukrem a na mírném plameni vařte. Přibližně po 15-20ti minutách by jahodová omáčka měla začít tuhnout. Rozmixujte ji tyčovým mixérem a přidejte zbytek pokrájených jahod, lehce promíchejte a nechte vychladnout.

Na závěr jednotlivé vrstvy naaranžujte do sklenice nebo pohárků. Před podáváním nechte dezert ještě hodinu odležet v lednici. S klidným svědomím ho můžete nechat v lednici i přes noc. Druhý den bude stejně dobrý.

Dobrou chuť!

How deep should I squat? Deeper!

30ti denní výzvy jsou hitem internetu, přesto jsem se až do dneška do žádné nezapojila. X-krát jsem sledovala na FB a jiných kanálech, jak lidé nadšeně začínají s 30-ti denní plank výzvou/ dřepovací výzvou/ klikovací výzvou a kdoví jakou ještě výzvou. A v pátek jsem podlehla i já. Ano je to tak.

A jaká výzva mě zlákala? Je to již standardně 30-ti denní výzva, kdy každý den strávím celkově 30 minut v hlubokém dřepu. Těch 30 minut samozřejmě nebude v kuse, ale bude se celý den načítat. Díky této výzvě nebudu mít pekáč buchet, pokud si ho neupeču, ale zvýším si mobilitu kyčelních kloubů, kolen i kotníků a na druhou stranu všechny tyto klouby i zpevním, čímž budou méně náchylné ke zraněním.

Hluboký dřep byl v minulosti pro lidi odpočinkovou pozicí. Dnes tomu tak zůstává pouze ve východních zemích a Africe. Naše moderní civilizace díky pohodlným sedačkám a anatomicky tvarovaným židlím na dřep úplně zapomněla a většina lidí ho nedokáže udělat nebo jen s velkými obtížemi. Já se rozhodla pro své klouby něco udělat a začít s touto výzvou, se kterou přišel Ido Portal. Do výzvy se můžete zapojit na FB, a pochlubit se s vlastním progresem.

Zásady této výzvy jsou jednoduché:

1. Žádné odpočinkové dny během 30-ti denní výzvy. Každý den se dřepuje!

2. Uvolněte páteř. Výsledná pozice má být odpočinková a tedy uvolněná. Není potřeba na sílu se snažit mít rovná záda.

3. Chodidla by dle většiny pouček měla být na šířku ramen, ale zkuste experimentovat a najít si vlastní pohodlný dřep.

4. Chodidla můžete mít lehce vytočená nebo paralelně. Závisí co je právě vám příjemné.

5. Ucítíte li bolest v kolenou, kotnících či kyčlích, stoupněte si, projděte se a pak klidně pokračujte.

6. Dřepujte pokud možno na boso nebo v minimalistické obuvi.

7. Paty mějte na zemi, pokud je to možné. Pokud nezvládnete dřep s patami na zemi, podlože si je. Po několika dnech pravděpodobně zjistíte, že paty na zem již dáte bez problémů.

8. Jak poznáte, že váš dřep je správný. Až si jednou po dlouhém stání budete chtít dřepnout a ne obráceně.

9. Jak hluboký dělat dřep? Co nejhlubší!

Jedním z problémů těchto výzev (nehledě často na jednostranné přetěžování určité svalové skupiny bez kompenzace) je, že lidé s nadšením začnou a po pár dnech na ni zapomenou. A to je právě důvod proč mám na pomoc blog, který mi bude výzvu připomínat. Tímto vám tedy dávám vědět, že dnes začínám a za měsíc vám napíšu, jak jsem výzvu úspěšně zvládla.

Extrémně čokoládový dort s lesním ovocem

První recept na blogu a zrovna se nebude jednat o nic extra zdravého, ale to snad vadit nebude. Rozhodla jsem se pro svého manžela k narozeninám upéct extrémně čokoládový dort s lesním ovocem. Je to první veganský dort, který jsem pekla a trochu jsem se bála výsledku. Přece jen mám zažité stereotypy, že bez bílků nemůže být nadýchaný korpus a podobně. Světe div se, bílky potřeba nejsou! Za poslední rok, co se doma stravujeme vegansky, jsem odhalila, že spousta těchto stereotypů je mylná. Třeba určitě znáte poučku, že pokud se palačinky trhají, je potřeba přidat vejce. Ne není! Velice úspěšně dělám palačinky z mouky, vody (nebo rostlinného mléka) a špetky soli a jsou výborné a s trháním jsem problém nikdy neměla. Teď už ale k dortu.

Extrémně čokoládový dort s lesním ovocem

Korpus:
350 ml mandlového (nebo jiného rostlinného) mléka
2 čajové lžičky bílého octa
125 ml uvařené kávy
120 g kokosového oleje
250 g jablečného pyré (použila jsem jablečnou Alnatura přesnídávku z DMka)
180 g třtinového cukru
280 g hladké mouky
30 g holandského kakaa
2 čajové lžičky prášku do pečiva bez fosfátů
1 čajová lžička jedlé sody
4 čajové lžičky vanilkového cukru
špetka soli

Krém:
240 g AlsanBIO
60 g kakaa
140 g moučkového cukru
60 g čokolády na vaření
4 čajové lžičky vanilkového cukru
50 ml mandlového (nebo jiného rostlinného) mléka

Na ozdobení:
lesní ovoce

Postup:
1. Dejte troubu předehřívat na 180°C, pečící formy vymažte tukem a vysypejte kakaem.
2. Ve velké míse promíchejte mandlové mléko a ocet a nechte pár minut odstát. Poté přidejte kávu, kokosový olej a jablečné pyré a mixujte než směs získá lehce napěněnou konzistenci. Kokosový olej vám může začít tvořit takové hrudky. V tom případě je zkuste rozmixovat, ale jejich přítomnost nemá na výsledek negativní vliv.
3. V druhé míse důkladně smíchejte všechny sypké suroviny na korpus a po částech přidávejte do mísy k tekutým surovinám a vše lehce promíchejte. Výsledné těsto by mělo být hladké a bez hrudek.
4.  Těsto rozdělte do dvou forem a pečte při 180°C 25-30 minut. Jestli je dort upečený si můžete ověřit pomocí špejle (párátka), kterou když zapíchnete do dortu a vytáhnete, tak by na ní nemělo zůstat nalepené těsto.
5. Během chladnutí korpusů můžete začít připravovat krém. Ve velké míse (můžete s klidem použít neumytou mísu od těsta) smíchejte všechny suroviny na krém a mixujte dokud krém nezíská požadovanou konzistenci. Kakao a cukr doporučuji přidávat postupně a tím si nastavit chuť (i konzistenci) krému, která vám vyhovuje. S uvedeným množstvím surovin je výsledný krém opravdu hodně kakaový a sladký.
6. Vychladlý korpus potřete 2/3 krému, přiklopte druhým korpusem a nechte chvilku ztuhnout v ledničce. Poté dort potřete zbytek krému a ozdobte dle libosti ovocem.

Dobrou chuť!

Jsem zpět ve starých kolejích

Tak jsem se vrátila z Finska. Vlastně jsem se vrátila už před týdnem, ale až teď jsem najela zpátky do starých kolejí. Jsem ráda, že se mi po celý pobyt ve Finsku dařilo každé ráno cvičit půl hodinky jógu a párkrát týdně odpoledne si lehce zaposilovat s vlastní vahou. Bylo to lepší než drátem do oka, ale nenahradilo mi to pravidelné tréninky s kettlebellem, na které jsem chodila pravidelně půl roku. O kettlebellu chystám samostatný článek, kde se o něm dozvíte vše i to, co byste možná vědět ani nechtěli. O co jsem se chtěla ale podělit je to, že jsem dnes na trénink vyrazila (přemohla svoji lenost) a i přes počáteční obavu, že jsem ztratila veškerou sílu a že si kouli hodím na hlavu, jsem si dobře zacvičila. 

Dnes si tedy zasloužím pašáka a věřím, že i vy jste dnes udělali pro sebe něco, za co si pochvalu zasloužíte, tak vám jednu také posílám.