Osudové Finsko

Osud tomu chtěl abych se do Finska, lépe řečeno do Turku ve Finsku, podívala. Před dvěma lety jsem plánovala jet na Erasmus a z nabídky ve škole jsem si vybrala právě Turku. Když už bylo téměř vše zařízeno, rozhodla jsem se, že nepojedu. neboť jsem nechtěla své studium prodlužovat. Bylo mi to líto, ale život šel dál a já pokračovala v doktorském studium.

Už od mého nástupu na doktorát mi bylo slibováno, že pojedu na stáž. Nejdřív to vypadalo na Edinburgh, ale na jaře mi bylo nabídnuto jet do Finska a to přímo do Turku. Ze všech možných míst na celém světě to bylo opět Turku. Nejsem si tedy moc jistá, jestli jsem si toto město vybrala já nebo si ono vybralo mě. Ať tak nebo tak, jsem v Turku. Sedím v bytě, který kupodivu není zařízený nábytkem z IKEA a sleduji mraky a racky.

Turku je páté největší finské město a až do roku 1812 bylo hlavním městem Finska. Středem města protéká řeka Aura, podél jejíhož břehu se nachází velké množství kavárniček a restaurací. Je to moje oblíbené místo, kam se chodím procházet, když si potřebuji pročistit hlavu. 

Na bytě, kde bydlím, jsem našla po nějakém předchozím návštěvníkovi super knížku o Finsku: How to marry a Finnish girl - Everything you want to know about Finland that Finns won't tell you. Překvapilo mě kolik toho mají Češi a finové společného. Třeba takové ponožky a sandále. Všichni si myslíme, že to je česká specialita, ale mýlíme se. Finové tuto módní kreaci mají také v oblibě. Dále jsou stejně jako Češi uzavření vůči cizinců, ale pod chladnou slupkou to jsou moc milí lidé.

Jsem ráda, že jsem po několika letech zase dostala příležitost strávit delší dobu v zahraničí. A jsem ráda ještě o to víc, že se jedná o mou vysněnou severní Evropu. Naskytne-li se vám příležitost někam jet, určitě ji využijte. Je to neskutečně obohacující zážitek. 

Ráno dělá den!

Nejsem ten typ člověka, který ráno na sebe rychle hodí oblečení, proběhne koupelnou a v rekordním čase vybíhá z bytu. Já pro sebe potřebuji minimálně hodinu. Mít od probuzení pocit, že musím rychle spěchat, je pro mě ideální způsob, jak si zkazit celý den.

  Jak tomu tak bývá, jsou si má rána velice podobná. O mé úchylce (ledové ranní sprše) jsem psala posledně. Druhá věc, bez které se můj začátek nového dne neobejde, je jóga. Nechce se mi tomu ani věřit, ale dneska je to už půl roku, kdy jsem s ní začala. Nebýt úžasné a sympatické trenérky jógy, jejíž videa jsem našla na YouTube, asi bych nikdy tak dlouho nevydržela. Tou zmiňovanou trenérkou je Adrien a její videa naleznete zde. V lednu 2015 připravila akci 30 Days of Yoga, kdy každý den nahrávala nové cvičení, což mi pomohlo si vytvořit tuto ranní rutinu. Vzpomínám si, jak jsem se ráno vždycky těšila jako malá na nové video.

Od ledna jsem všechna videa odcvičila několikrát, ale mám mezi nimi své favority, ke kterým se pořád vracím. Pokud cítíte, že by vám trošku protažení udělalo dobře, určitě jógu s Adrien vyzkoušejte. A pokud myslíte, že to pro vás není, tak to vyzkoušejte taky a nechte se překvapit.

Takové to ranní týrání

Agh budík zvoní. Jsem již pár desítek minut vzhůru, ale kdo by vstával před budíkem. Včera večer jsem si přece slíbila, že se budu moct vyspat až do sedmi a tak se až do sedmi v posteli převaluji a přemýšlím. Ne, nechce se mi, ale půjdu. Už tomu bude víc jak měsíc, kdy jsem se začala ráno sprchovat ledovou vodou. Jenže poslední týden jsem s tím přestala, jelikož jsem odjela na stáž a tím získala spoustu výmluv proč si zrovna ledovou sprchu nedat. S tím je teď konec. Pevná vůle : lenost 1:0.

V hlavě si opakuji všechna pozitiva, která ledová sprcha tělu přináší: „Budu mít super imunitu, zrychlí se mi metabolismus, svaly lépe zregenerují, tělo se detoxikuje a v neposlední řadě posílím ten nejzáludnější sval a to pevnou vůli.“ Přesvědčování dnes nezabírá a tak raději mozek na chvilku vypínám a pouze na autopilota zamířím do koupelny.

Ledovou vodou si nejdřív začnu sprchovat nohy a pak se postupně osměluji. Cítím jak se mi vlivem chladu prohlubuje dech, cítím jak mi buší srdce a jakmile jde do tuhého, což znamená, že přišla řada na záda, tak si začnu zpívat. Poprvé mě tato moje spontánní reakce samotnou překvapila, ale je to super metoda jak se uvolnit a prostě si tu situaci užít. Od tohoto momentu je pak všechno už jen lepší a vlastně si můžu říct, že mě s největší pravděpodobností nic horšího ten den nepotká.

Co na ledové sprše miluji je ten pocit, že jsem to zvládla, teplo, které okamžitě zaplaví celé tělo, a bdělost, kterou bez sprchy získám většinou až kolem oběda a to není jisté. Dnes mám tedy splněno a můžu vyrazit čerstvá do nového dne. Zítra ráno to však bude nový souboj sama se sebou, ale věřím, že se opět přemůžu.


Vyzkoušeli jste někdy se hned po ránu osprchovat ledovou vodou? Jestli ne, tak tomu dejte šanci, ale vydržte minimálně dva týdny bez jediného vynechání ;).