O starých cílech a nových cestách

Jsou to již dva týdny, co jsem zde na blogu naposled shrnula své cvičební pokroky. Za ty poslední týdny se ovšem nejednalo o žádné převrtané pokrokry, ale spíš bych svůj progres popsala jako úkroky stranou až přešlapování na místě. Cíle týkajicí se shybů, stoji na hlavě a vrány mám pořad ve své hlavě i srdci. Cesta za nimi je však mnohem klikatější, než se naprvní pohled zdálo.

Pokud se nacházíte v naší krásné zemi, určitě vám neunikly závratné teploty, které tu panovaly. Byla jsem i ráda, že doma nemáme teploměr, protože bych asi psychicky nezvládla pohled na teplotu uvnitř našeho panelového bytu. Mělo to vlastně jednu výhodu, mohla jsem si cvičit hot jógu v pohodlí vlastního obýváku a nemusela za ní draze platit ve fitku. Vysoké teploty mě nakonec přiměly pozměnit cvičební program, jelikož hot jóga ani hot posilování a natož hot kettlebell se každý den cvičit nedají. Začala jsem tedy chodit večer s manželem, když poklesly teploty, na venkovní workoutové hřiště, které nám město postavilo téměř za barákem. 

Na hřišti jsem se většinou věnovala posilování horní poloviny těla. Každý trénink jsem udělala sérii shybů s dopomocí, tricepsové kliky na bradlech, a přítahy z lehu k nízké hrazdě. Pak jsem trénovala přípravu na jednonožní dřep a zkoušela různá cvičení na rovnováhu. Nakonec jsem posledních pár minut zkoušela hvězdu a stojku. Moc se těším až si sem budu moc napsat, že jsem hvězdu i stojku zvládla, ale tato chvíle ještě nenastala. Doufám však, že se blíží. 

Na cvičení na hřišti si k dnešnímu dni zakládám notýsek, do kterého si budu psát tréninkový plán. Takovéto notýsky máme na kettlebellu a musím říst, že je velice motivující si sešitem zalistovat a prohlédnout si svoji cestu. Občas zapomínám, kde jsem začínala a mám spíš tendence se srovnávat se vzdáleným ideálem, ke kterému mám opravdu velice daleko. Pak mám chuť se na cvičení vykašlat, jelikož nevidím žádné zlepšení. V notýsku mám ale modře na bílém, kde jsem byla před půl rokem a kde jsem teď. A to mě motivuje jít každý den znovu cvičit a prozkoumávat možnosti svého těla. 

Vedete si tréninkové deníčky? A jak jste zvládali cvičení během posledních extrémně teplých týdnů?

Jak se mlýnek na maso dostal na veganský blog aneb datlová pasta pro dobrodruhy

Věřte nebo ne, ale i vegan si může užít pěknou zábavu s mlýnkem na maso. Ještě něž si začnete vymýšlet, jaká asi zvířátka jsem mlela, tak vás musím ujistit, že žádný tvor nebyl zraněn.

Mlýnek na maso jsme doma měli už od dob, kam sahá má paměť. Byl celou dobu pěkně složen ve své krabičce a o svém využití pouze snil. Snad jedině kvůli své kráse nebyl nikdy vyhozen, nebo možná kvůli tomu, že se nikomu nechtělo ho odnést do sběru. Před pár týdny jsem mamku poprosila, jestli by my ten mlýnek nepůjčila. Dokážete si asi představit, jak se tvářila, když ji její veganská dcera poprosila o mlýnek na maso. Já s ním samozřejmě měla jiné úmysly než si mamka představovala. V mlýnku jsem si chtěla umlet datle na datlovou pastu.

Včera jsem sebrala veškerou odvahu a dala se do práce. Sestavování mlýnku (bez návodu) bylo celkem pěkné logické puzzle. Musím se pochválit, že jsem všechny součástky dala do mlýnku ve správném pořadí a zdolala tak první metu na cestě k datlové pastě (+2 body inteligence). Pak na řadu přišlo samotné mletí. Sušené datle jsem s vervou rvala do mlýnku a zároveň točila klikou s veškerou sílou své paže (+5 bodů síly) a pasta nikde. Nenechala jsem se odradit a rvala a točila dál a dál (+ 10 bodů síly). K mé veškeré radosti datlová pasta začala po chvilce z mlýnku lézt. Hurá! Mlela jsem dál až do vyčerpání, což ve skutečnosti přišlo velice rychle (-10 bodů energie). 

Vzniklá datlová pasta však byla velice tuhá, tak jsem ji ještě rozmixovala s vodou do požadované konzistence. Možná si říkáte, proč jsem datle s vodou rovnou nemixovala v mixéru, ale podstupovala tuto celou proceduru s mlýnkem. Popravdě si myslím, že by mixér nezvládl vytvořit takto jemnou pastu, ale až budu mít opět dobrodružnou náladu, tak si svoji hypotézu ještě ověřím. 

Závěrem pár poznámek pro dobrodruhy k tvorbě datlové pasty:

1. Datlovou pastu ze sušených datlí lze vytvořit mlýnkem na maso.
2. Na konci mletí přidejte do mlýnku pár hrstí mandlí, které mlýnek pročistí od datlí.
3. Od mandlí mlýnek už musíte očistit sami.
4. Vzniklá pasta je extra tuhá a pokud z ní budete chtít dělat kuličky, doporučuji ji rozmixovat s trochou vody.
5. Celý proces je fyzicky i psychicky náročný a pokud máte možnost datlovou pastu koupit, tak si ji kupte.
6. Pokud však máte dost času, dobrodružnou náladu a čistý mlýnek na maso, který touží po nějaké akci, pusťte se s chutí do mletí datlí.

Kešu-kokosové energetické kuličky

Ve dnech, kdy chodím na trénink, si do práce vždy chystám svačinu, abych pak na tréninku nešilhala hlady a třeba ten kettlebell nehodila někomu na nohu. Nejčastěji si dávám banány a oříšky a nebo právě energetické kuličky. O dobré kuličky jsem se snažila již hodně krát a dnes vám díky této dlouhé a strastiplné cestě plné dobrých, ale ne úžasných kuliček, můžu představit TY jedinečné koule nabité energií. V receptu používám datlovou pastu, která se dá koupit v orientálních obchodech (já ji kupuji v arabské večerce) nebo se dá vyrobit rozmixováním datlí s trochou vody. 

Ingredience:

40g kešu oříšků
190g datlové pasty
100g strouhaného kokosu
10g holandského kakaa
10g konopného proteinu

Postup:

1. Kešu oříšky nasekejte na drobné kousky.
2. Všechny ingredience smíchejte dohromady a ručně důkladně propracujte.
3. Z výsledné směsi můžete dělat kuličky, nebo ji důkladně vtlačte do hranaté misky s plochým dnem, nechte odpočinout v lednici a poté nakrájejte na jednotlivé tyčky.

Dobrou chuť!

Výročí svatby

Včera jsme s Honzou oslavili první výročí naší svatby. Pamatuji si, že před rokem bylo velice podobné počasí, ale nám to vůbec nevadilo. Svatbu jsme měli v přírodě ve mlýně a byla to ta nejlepší párty, na které jsem kdy byla. Hned bych si celý den zopakovala.

Rok nám utekl jako voda a máme tu výročí. Juchů! Říkala jsem si, že by bylo pěkné dodržet takovou tu tradici, kdy se každý rok slaví určitá svatba (bavlněná, papírová, kožená) a podle toho se dávají dárky. Samozřejmě jsem se nikam nepodívala, jaké že to je to první výročí a vymyslela jsem, že to je určitě papírové. Má to svoji logiku. Nadšeně jsem tedy Honzovi řekla, že slavíme papírovou svatbu a bylo by pěkné si vyměnit papírové dárky. Ne, opravdu jsem neměla na mysli peníze. Až potom co jsme se vzájemně obdarovali knížkami, které vám v tomto článku chci ukázat, jsem zjistila, že první výročí je bavlněné. Holt nebudou nové kapesníky ani utěrky. Papírové je až výročí druhé a tak se za rok znovu můžu těšit na nějakou pěknou knížku.

Čím jsme se tedy obdarovali? Já jsem dostala kuchařku Tajemství syrové stravy od Secret of raw. Je plná super receptů od polévek, salátů, hlavních chodů až po dezerty. Při jejím listováním jsem usoudila, že opravdu nutně potřebuji sušičku a  spiralizér by se také hodil. Takže původní plán, koupit si k vánocům tablet, padá a bude se šetřit na dobrou sušičku. Loni jsem tablet oželela kvůli mixéru, tak soudím, že ho vlastně asi ani nepotřebuji.

Honzovi jsem dala knížku Nahý bojovník od Pavla Tsatsoulina, která se zabývá budování síly. Pavel Tsatsouline je ruský odborník na sílu a bývalý instruktor speciálních jednotek. Knížku jsem zatím lehce prolistovala, tak vám o ní napíšu více, až si ji pročtu.

Co teď zrovna čtete vy? A čtete rádi o sportu?

Neskutečná inspirace aneb co mě dnes dostalo do kolen

Včerejší den se zapsal do historie! Vegan Scott Jurek včera dokončil slavnou Appalachian trail měřící 3540 km v novém rekordu 46 dní 8 hodin a 7 minut. Průměrně tedy musel uběhnout každý den přibližně 75 km bez jediného dne odpočinku. Tento výkon si rozhodně zaslouží obdiv a mě osobně dostal do kolen. Zítra asi opět opráším běžecké boty a na počest tomuto výkonu si dám pár kilometrů.

Scott Jurek je jedním z lidí, kteří mě inspirují na mé cestě. Pokud rádi běháte nebo alespoň rádi o běhání čtete (tak jako já), doporučuji vám přečíst si knížku Jez a běhej, kterou Scott napsal. Varuji vás ale, že tato knížka může způsobit, že začnete běhat a najdete v běhu potěšení. Kromě příběhu o tom, jak se k běhání dostal, jsou v knize i výborné veganské recepty.

Zdroj: http://blog.scottjurek.com/

 Zde se můžete podívat na mapu, kudy běžel (mapa).

Zdroj: http://www.runnersworld.com/

Cizrna s brokolicí a deseti stroužky česneku

Cizrna, brokolice i česnek patří mezi mé nejoblíbenější potraviny, což je jedním z důvodů, proč se toto jídlo s železnou pravidelností ocitá na mém jídelníčku. Druhým důvodem je jeho velice jednoduchá a tím myslím opravdu velice jednoduchá příprava. Jak sami v receptu níže uvidíte, stačí jen dát všechny ingredience do zapékací mísy a více méně počkat na výsledek. Osvědčilo se mi dělat k tomuto jídlu jako přílohu basmati rýži, ale díky cizrně se s přílohou ani nemusíte dělat a stejně se dobře najíte.

Na 4 porce

Ingredience:

850g uvařené cizrny (což je cca 280g suché cizrny nebo 3 plechovky cizrny)

1 velká brokolice

10 stroužků česneku

2 lžíce olivového oleje

2 lžíce oregana

1 lžíce citronové kůry

1 hrnek zeleninového vývaru

1 lžička soli

pepř

Postup:

1. Zapněte troubu a nechte ji předehřívat na 200°C.

2. Brokolici opláchněte a nakrájejte na jednotlivé růžičky. Pokud není stonek brokolice zdřevnatělý, tak ho také nakrájejte na cca 1cm kostičky a přidejte k růžičkám.

3. Česnek nakrájejte na plátky, nebo jednotlivé stroužky pouze rozmáčkněte plochou stranou nože.

4. Zapékací mísu vymažte olejem. Nasypte do ní uvařenou cizrnu, brokolici a česnek. Přidejte lžíci oleje, oregano, citronovou kůru, sůl, pepř a důkladně vše promíchejte.

5. Zapékací mísu přiklopte a pečte přibližně 20 minut.

6. Po 20ti minutách zapékací mísu vyndejte, znovu promíchejte a přilijte hrnek zeleninového vývaru.

7. Vraťte mísu zpět do trouby a pečte ještě 20 minut nebo dokud brokolice nezačne hnědnout.

Dobrou chuť!

Jak si cvičím

Od slavného výletu po naší krásné zemi, o kterém jsem psala zde, jsem cvičení trošku zanedbávala. Jak jste si možná přečetli, mé palce výlet nezvládly a rozhodly se zbavit nehtů, takže letní sandálky letos neunosím, jelikož pohled na mé nohy by leckoho zbavil příčetnosti. Ještě k tomu ty palce bolely tak, že jsem se sotva ploužila. Nic méně můj cvičební plán, který mám tak chytře umístěný, že kolem něj denně x krát projdu, mě rozhodně nenechal chladnou a donutil mě alespoň trochu cvičit. Můžu se tedy pochlubit s malým pokrokem. Vezměme to však popořádku.

Shyb

Dělám denně 5 shybů s nadhmatem a 2 s podhmatem s tím, že začínám na bedně, takže mám hrazdu jen pár cm nad hlavou. U nadhmatu se nic výrazně nezlepšilo, ale s podhmatem zvládnu udělat shyb z nižší bedny a myslím, že za pár dní bych ho zvládla i ze země. Juchů!

Stoj na hlavě

O stoj na hlavě se pokouším alespoň 3x denně. Nyní ho dokážu udělat v pohodě u stěny a s pokrčenýma nohama i bez stěny. Budu tedy trénovat už jen bez stěny a snad brzo budu moct přejít k trénování stojky.

Vrána

Zde pořád bojuji. Je to pomalinku lepší, ale ve vráně vydržím zatím jen vteřinku. Pokračuji tedy v plánu trénovat vránu 5x denně. Už se moc těším, až ji jednou pokořím.

Pokračuji také v dřepovací výzvě, o které jsem psala zde. V dřepu se nyní cítím pohodlněji, takže výzva plní svůj účel. Opravdu se pro mě z dřepu stala odpočinková pozice, i když jsem ze začátku tomu moc nevěřila.

Kromě tohoto plánu chodím stále 2x týdně na kettlebell a také doma zkouším jiné cviky, ale ne systematicky. Dneska jsem například po asi 15ti letech udělala hvězdu. Nebyla vůbec povedená. Byla celá nakřivo, ale překonala jsem ten strach a pokusila se o ni a to považuji za největší úspěch dnešního dne. Nic světoborného, ale bude se mi s tím pocitem dobře usínat.

A jak vy překonáváte své limity? Zkoušíte nové věci? 

Levandulová zmrzlina

V posledních dnech se venkovní teplota přehoupla přes pomyslnou hranici únosnosti a jediné na co jsem dokázala myslet byla zmrzlina. Chladivá, sladká, krémová zmrzlina. Od mamky jsem o víkendu dostala čerstvou levanduli a tak jsem se rozhodla lehce zaexperimentovat a vyzkoušet domácí veganskou levandulovou zmrzku. Experiment dopadl výborně a tak se s receptem můžu pochlubit i vám. .

Na 3 velké porce

Ingredience:

1 plechovka kokosového mléka

1-2 lžíce čerstvých levandulových květů

2 banány

Postup:

1. Do hrnce nalijte kokosové mléko, přidejte levandulové květy a přiveďte k varu. Jakmile kokosové mléko začne vřít, sejměte hrnec ze sporáku a nechte vychladnout na pokojovou teplotu.

2. Vychladlé kokosovo-levandulové mléko přeceďte pomocí jemného sítka, abyste se zbavili levandulových květů, a dejte ho do mrazáku, kde ho ponechte svému osudu ideálně přes noc.

3. Oloupejte banány a nakrájejte na 2cm kousky a také je dejte do mrazáku.

4. Druhý den nechte zmražené kokosové mléko i banány lehce povolit při pokojové teplotě, poté kokosové mléko nasekejte a společně se zmraženými banány dejte do mixéru a mixujte dokud vznikající zmrzlina nezíská hladkou konzistenci. Doporučuji použít opravdu kvalitní mixér, který si poradí i se zmraženými surovinami a zmrzlinu umixuje dřív, než se rozpustí. Pokud by se vám však zmrzka rozpustila, nezoufejte. Můžete ji dát opět do mrazáku a za občasného prošlehání nechat ztuhnout do požadované konzistence.

Dobrou chuť!

Co jsem se naučila za pochodu

Je čas dovolených. Každý se teď právě těší na tu svou nebo si už někde užívá. Loni jsme poprvé s manželem vyzkoušeli zájezd od cestovky. Byli jsme na Djerbe na svatební cestě. Po tom shonu kolem svatby jsme si těch pár dní válení u moře a bazénu užili, ale shodli jsme se, že tento typ dovolené není pro nás. Letos jsme tedy přemýšleli nad jiným typem dovolené a nakonec jsme se rozhodli uskutečnit náš dlouhodobý plán. Tímto plánem bylo podniknout cestu z Pardubic do Brna.

 Dohodli jsme se, že cestu podnikneme na začátku července a vše poctivě naplánovali. Teda až na počasí. Dát si pochod v takovém vedru je opravdu zážitek, ale nebudu ještě předbíhat. Na první den pochodu jsme si naplánovali něco kolem 50km. Vzdálenost to není extrémně dlouhá, ale jaksi jsme zapomněli vzít v potaz, že na zádech budeme mít x kilové batohy. Aby jsme stihli dojít na první místo na naší trase, vyráželi jsme ve 4:10 ráno. Jakmile vyšlo slunce, zapůsobila teplota i těžký batoh na nohy a začaly se tvořit puchýře. Statečně jsme šli dál a dál. Vedro bylo čím dál tím víc úmornější a pauzy na odpočinek častější. Nakonec jsme věděli, že do cíle nedorazíme. Asi 7 km před plánovaným cílem jsme zakempovali v lese a překontrolovali ztráty. Prsty na nohou drželi všechny, ale puchýře přes celou plosku chodidel a slézající nehty na palcích nás přesvědčili, že to tentokrát do Brna nezvládneme. Asi by jsme to dali, ale za jakou cenu. Druhý den jsme se tedy přemístili do blízkého města šnečí chůzí a jeli domů.

Snídaně - ovesné vločky s čerstvě natrhanými borůvkami

Nohy se postupně uzdravují, ale já se asi budu muset rozloučit s nehty na palcích. Přesto, že jsme nedosáhli plánovaného cíle, hodnotím náš výlet pozitivně. Naučila jsem se spoustu nových věcí a příští pokus, až se nohy dají dopořádku, dopadne určitě lépe.

Nejdůležitější postřehy z cesty aneb, co příště udělat lépe a co se nám povedlo:

1. Kvalitní obuv a ponožky - to už asi nikoho nepřekvapí, ale je opravdu dobré zvážit v jaké obuvi vyrazíte. Nezapomeňte, že pokud budete mít batoh, mohou boty, které standardně nosíte, způsobit nestandardní zničení nohou.
2. Trekingové hole - při dlouhých pochodech jsou neocenitelnou pomůckou, ale nezapomeňte si přibalit k nim náhradní botičky.
3. Plán cesty - mít s sebou mapu je základ. Je také velice dobré si do mapy nakreslit místa, kde se dá sehnat jídlo a voda, a předem si vytipovat dobrá místa na přespání.
4. Jídlo - pokud se budete pohybovat po naší krásné krajině, projdete spoustou vesnic, a tak není většinou nutné nést víc jídla než na jeden den.
5. Vzdálenost - plánujte vzdálenost ne jen podle toho, kolik zvládnete běžně ujít, ale úměrně ji zkraťte podle toho, jak těžký batoh ponesete.
6. Zavírací špendlíky - nutnost! Bez nich raději ani nikam nechoďte.
7. Bomba na vaření - rozdělávat oheň je náročné a na většině míst zakázané. Na vaření je tedy úplně nejlepší si koupit plynovou bombu a vařič. 

Můj fitness plán

Mít plán je důležité! Bez plánu jsou vaše cíle pouhé sny. Já si tento týden našla chvilku času a zamyslela se, čeho bych cvičením chtěla dosáhnout. Všechny cíle jsem sepsala a nakreslila na velký papír a k nim si poznamenala i plán, jak se k nim přiblížit. Když mám den, kdy se mi opravdu nechce nic dělat a nejraději bych s čokoládovou zmrzlinou zalezla do postele, stačí se podívat na sepsané cíle a lenost ze mne ihned spadne, protože těch svých cílů chci bytostně dosáhnout a nic mě nezastaví.

Mým aktuálním fitness cílem není konkrétní číslo na váze, ani ideální míry a ani určitá velikost oblečení. Dokonce to nejsou ani buchtičky na břiše, i když se přiznám, že často kontroluji, jestli se náhodou neukážou, ale zatím jsou mrchy schované. Jaký cíl to tedy je? Je to několik cviků, které bych se chtěla naučit a umět je provádět kontrolovaně se správnou technikou. Ty aktuální, na kterých  pracuji najdete níže i s mým současným plánem.

1. Shyby (pull ups, chin up)

Udělat shyb je už dost dlouho můj sen, ale cíleně jsem na něj ještě netrénovala. V mým plánu mám teď denně udělat 5x shyb z bedny s nadhmatem a 2x shyb z bedny s podhmatem. Nezačínám shyb úplně z visu, protože bych se přitáhla asi jen 10 cm, ale začínám, že stojím na bedně a hrazdu mám jen kousek nad hlavou. Až tyto shyby zvládnu najdu si menší bednu a budu pokračovat, dokud shyb neudělám z visu. Neskutečně se těším až oslavím první shyb. Bude to možná i větší oslava než oslava narozenin.

2. Vrána (Bakasana)

Vrána je jógová pozice na procvičení rovnováhy a je dobrá jako startovací pozice pro trénink dalších, náročnějších rovnovážných pozic. Abych byla schopná udělat krásnou vránu, snažím se ji každý den alespoň 5x trénovat. Zatím se mi daří vydržet ve vráně asi tak sekundu, ale to se určitě zlepší.

3. Stoj na hlavě

Stoj na hlavě trénuji jako takový předstupeň před stojkou. Zvykám si postupně na to, jaké to je být hlavou dolů a jé svaly je nutné zapojit. Zatím mám v plánu dělat jen 3x stoj na hlavě o stěnu každý den. Až získám trochu jistoty, budu ho zkoušet bez stěny.

 

To jsou prozatím všechny cíle, na kterých zrovna pracuji. Jak se budu zlepšovat, alespoň doufám, budu cíle posouvat dál a také přidávat nové.